Případy z praxe – metoda EFT

Každý má své potíže. Jen záleží na tom, jestli se jich chce zbavit. Níže uvádím příběhy lidí, kteří měli svůj problém a rozhodli se, že se ho zbaví. Každý příběh je ojedinělý. Samozřejmě k uvedení průběhu terapie mám od klientů jejich souhlas. Pro naprostou diskrétnost neuvádím jména ani podrobnosti, které by mohly danou osobu specifikovat. Děkuji všem, kdo mi souhlas dali a tím se podělili s ostatními o svůj problém ukončený výhrou.

Děkuji.

Strach z pavouků – Arachnofobie 

mladá slečna měla takový strach z pavouků, že jen při mluvení a vybavení si pavouka začala těžce dýchat, měla pocity na zvracení a celá se třásla. Stejně tak jako u většiny arachnfobiků byl prvotní úlek z pavouka v její těsné bízkosti. Postupem času se strach navyšoval, nepřispěla situaci ani škola, kde děti, když zjistili, že se pavouků bojí, tak jí strašili třeba plyšovým pavoukem. Odťukali jsme situaci, kdy se poprvé tolik pavouka lekla, veškeré pocity v těle, emoce. Strach, že na ní skočí, strach, když vidí jen pavučinu….Samozřejmě veškeré fyzické projevy strachu, jako bylo pocit na zvracení, třes v končetinách, špatné dýchání. Podařilo se nám společně pavouka pojmenovat, postupně si sama začala i pavoučky kreslit. Po dvou terapiích se slečna těšila na chatu, kam se kvůli pavoukům bála jezdit. S pavoukem Richardem si povídala a už ho nebrala jako nepřítele, ale součást svého života.

Strach z létání – aerofobie

V praxi se setkávám s klienty, kteří mají strach z létání velmi často, nejsou to jen dospělí, ale i děti. Běžné je i to, že strach z létání mají lidé, kteří ještě nikdy neletěli. U každého je největší strach jiný – někdo se bojí vzlétání, někdo přistávání, někdo uzavřeného prostoru v letadle, často je to špatný pocit, že nemůžou sami letadlo ovládat stejně jako např.auto, že nemůžou „vystoupit“. Samozřejmě je za vším strach, že letadlo spadne. Za vším bývá samotná zkušenost anebo stačí i vyprávění příběhu z letu jiného člověka, nebo shlédnutí katastrofického filmu. Naše podvědomí nedokáže rozlišit prožitou skutečnost, nebo jen představu. Při této terapii se zpracovávají veškeré negativní pocity, jak psychické, tak fyzické (nejčastěji pocení, bušení srdce, špatné dýchání), veškeré strachy (že letadlo spadne, začne hořet, strach že umřu…. ) Při odstranění všech těchto aspektů klienti odchází s tím, že se na let těší a že si ho krásně užijí.                                                                                                                  Jedním z klientů byl i chlapec, jehož snem bylo dělat pilota, při jednom letu nastaly komplikace a začal se létání bát. Po terapii, se opět vrátil ke svému snu a hlásí se na leteckou školu 😊.

Pocit zabodnutého nože v rameni

fyzický projev nezpracovaných emocí je poměrně častým problémem. Většinou nikoho ani nenapadne, že za jejich fyzickou bolestí je skrytý psychologický ( emoční ) problém. Mohou to být migrény, velmi často boslesti zad, pocity zamezení pohybu, křeče v břiše, bušení srdce, tlak na prsou, špatné dýchání… Pokud sami pociťujete takové stavy, byli jste vyšetřeni u lékařů a nikde nic se nenašlo, s největší pravděpodobností se jedná o psychosomatickou poruchu, zapřičiněnou právě negativními emocemi. Metoda EFT má velmi vysoké procento léčby a dokáže zbavit i dlouholetých potíží.

Pan R přišel na terapii s bolestí ramene, která trvala již několik měsíců, bez lékařských výsledků, které by určily příčinu. Pan R popisoval poc, jako by měl v rameni u lopatky jakoby „zabodnutý nůž“. Bolest ho omezovala nejen  v soukromí, ale také v práci, při řízení auta. Při prvních sezeních jsme odťukávali bolest samotnou, pocity, naštvání..v době kdy nemoc začala se panu R nic zvláštního nestalo( jak on sám říkal). Pomyslnýnůž z ramen jsme vyndali. Přestal ho cítit.  Při každém dalším sezení byl pan R více důvěřivější, pociťoval zlepšení, ale nebylo úplné, bolest se „někdy objevila“ Při třetím sezení jsem se prostě zeptala: Pane R, udělali jsme velký kus práce, zlepšení je, ale já mám pocit, že jste mi ještě neřekl úplně všechno. Něco co vám dalo v životě opravdově velkou ránu. „No, před pěti lety se mi zabil syn v autě“. To byla opravdu velká rána, která byla příčinou těchto bolestí. Zpracovali jsme smrt syna-neštěstí, smutek, pocity viny… Pak bolest úplně ustoupila.

Problém se spaním

paní F. mne navštívila s prosbou o pomoc – trpěla nespavostí a to tak, že se budila každou hodinu, kdy se zvedla a musela jít na wc, nebo se jen tak projít. Poté usnula a za hodinu znovu. Takto prochodila a probděla celou noc, již třetím rokem. Byla samozřejmě velmi unavená, vyčerpaná. Jak se ukázalo, jejím zásadním a prvotním problémem bylo, že před třemi lety odešla její dcera za svou láskou a jakoby její rodina přestala existovat. Ačkoliv sama tuto spojitost vůbec neuvědomovala, během terapie vše vylezlo na povrch. Velké emoce-jako naštvání, bolest, lítost.. vše jsme postupně odťukaly. Navíc zmínila, že když se vzbudí, tak má prostě pocit, že musí jít na wc. Na otázku jestli potřebuje, tak se začala smát a zjistila, že vlastně nepotřebuje, jen je to pocit. Týden po terapii spí tvrdě a kvalitně. Když se vzbudí, tak jen jednou, když má potřebu jít na wc. Pak opět usne a spí až do rána. 🙂

Absolutní pořádek

Paní Z.trápilo to, že musí mít neustále stoprocentně ( ne-li 150% ) uklizeno. Rozhodla se přijít na terapii, protože už jí unavovalo tolik uklízet a navíc chtěla využít jinak čas, který právě mnoha hodinovým úklidem denně trávila. Jedna z prvních otázek byla, jestli ale po terapii nebude šmudla, která už nebude vůbec uklízet? Uklidnila jsem jí, že terapií neodloží úplně čistotu a pořádek. Jen jak to bude vyhovovat jí samotné.  Dvacet let musela mít ve své domácnosti téměř sterilní prostředí, od té doby co začala žít ve své domácnosti s manželem a následně s dětmi. Manžel po ní nevyžadoval takto sterilní prostředí, naopak se divil, proč pořád uklízí i když je uklizeno. Často jí vlastně vyčítal, že neustále uklízí. Paní Z. popisuje: mám pocit, že když nebudu mít perfektně uklizeno, tak zklamu. Koho? Sama sebe, manžela, maminku( která vždy měla také perfektně naklizeno). Dále se objevil strach, že co by si lidé pomysleli, kdyby nebylo uklizeno…. Všechny tyto pocity, strachy a obavy jsme postupně vyťukaly, stejně tak i pocit, že nebudu dobrá máma a manželka.. Když přišla paní Z na kontrolní terapii, vyprávěla , jak je šťastná, že konečně má více času sama na sebe, začala pravidelně chodit cvičit  do posilovny a ne do koupelny a hadrem :), sama řekla: Nemyslete si, že teď mám doma nepořádek, jen je to tak akorát uklizené. A když ráno jdu do koupelny a vidím, že je šmouha na zrcadle, tak se se jen usměji a řeknu si:  no tak to vyleštím, až příště!!. A to je pro mne moc osvobozující. Ještě před terapií bych ihned odložila kartáček na zuby a šla vyleštit zrcadlo a přitom rovnou umyla i celou koupelnu, toaletu a dveře.